Když Karel IV, náš Otec vlasti, úspěšně skoncoval s loupeživými rytíři, celá země si oddechla, že toto kriminální „řemeslo“ doznalo svůj konec. Jaká nemilá překvapení pak pro svět opakovaně připravili moderní loupeživí rytíři o mnoho století později, to ukázal i rok 2011, když se na ropou bohatý stát Libyi, pod záminkou ochrany bouřících se civilistů, pronásledovaných režimem vůdce Libye plukovníka Muammara Kaddafiho, vrhla téměř jako kdysi loupeživí rytíři, letadla řady států Evropské unie, mocné NATO i samotné USA, Kanada. A jako u loupeživých rytířů za doby Karla IV, i tady jim šlo hlavně o peníze.

V rámci „arabského jara“ v 2011 a změny vlády v Tunisu i Egyptě, začaly i v řadě měst Libye masové demonstrace proti diktatuře Kaddafiho, hlavně však ve východní části země, v Bengházi, kde žijí jiné kmeny než v její západní části. Mír mezi kmeny udržovala železná ruka Kaddafiho, kdysi obdivovatele egyptského plukovníka Nassera. Sám se k vládě dostal po převratu před více než 40 lety, kdy svrhl vládu, zřejmě korumpovanou, starého krále Idrise, z fundamentalistické (?) sekty senussiů (podobné do jisté míry přísným wahabitům z 18 století, vládnoucím dnes v Saudské Arábii). Kaddafi byl diktátor, který, až na tu svobodu, nicméně udělal z Libye bohatý stát a velmi pozvedl standard života v zemi (bezplatné zdravotnictví, školství, velmi laciné potraviny, benzín, snadné získání bytů apod.). Ženy byly podstatně volnější než např.v Saudské Arábii, Bahrainu. Lid ale musel poslouchat, dobře se neměli odpůrci Kaddafiho.

Kaddafi energicky potlačoval nepokoje v rámci „arabského jara“. Byli i mrtví. Pro západ byl plukovník Kaddafi a jeho bohatá Libye, téměř do konce druhého tisíciletí, jedním z velmi nebezpečných vůdců muslimů, podporoval terorizmus, s mnoha mrtvými (např.výbuch v letadle, let 103, nad skotským Lockerbie v 1988). Za to Američané bombardovali Tripolis , nad Syrtským zálivem sestřelili několik Kaddafiho letadel.

Posledních deset let se vztahy Západu s vládcem Libye výrazně zlepšily, když přestal podporovat terorizmus. Kaddafi se také stal „hodným“ pro velmi kvalitní libyjskou ropu a pro obrovské půjčky Západu, které podle některých dosahovaly prý až 200 miliard US dolarů. Část měla být splatná během 2012. S Kaddafim se „bratříčkovali“ britský Tony Blair, francouzský Nicolas Sarkozy, italský Silvio Berluscony. Smířil se dokonce i s přísným George Bushem mladším, který v 2006 odvolal různá omezení vůči Libyi, pro některé politické laskavosti Kaddafiho.

Do této idylky vpadlo „arabské jaro“, posílené miliardami dlužných dolarů Západu vůči Libyi a jejich splatností. Aby Kaddafim pronásledované, bouřící se části jeho poddaných pomohli, ti hodní lidé ze Západu se nezištně rozhodli zajistit bezletovou zónu nad Libyí, aby Kaddafi své poddané nemohl bombardovat. Na toto přistoupily i Rusko a Čína v Radě bezpečnosti. K jejich nemilému překvapení začala letadla Západu bombardovat Kaddafiho jednotky a jejich sklady, jemu „věrná“ města, za nemalého ničení a za stovek mrtvých civilů, kteří měli být chráněni. Protože údajně už několik dnů bombardování „vyčerpalo“ zásoby pum a raket těch „ochránců civilů“ z Evropské unie, bombardovací a ničící roli v rámci ochrany bouřících se Kaddafiho poddaných, pochopitelně, převzalo NATO, pamětlivé svých 78 dnů kriminálního bombardování Jugoslávie (Srbska) v roce 1999, i bez rezoluce Rady bezpečnosti. Nějak nečekaně se objevili a byli v Bengházi a v oblastech pod kontrolou rebelů, už nějaký čas, četní západní vojenští instruktoři, včetně CIA a SAS. K trpícím civilům se valily dodávky zbraní a munice. Kaddafiho vojenské kolony byly ničeny NATO letectvem. Putin výrazně protestoval proti ničení a zabíjení, místo slibované pouhé bezletové zóny. I tak Kaddafiho armáda Libye bojovala proti obrovské letecké přesile, která znemožňovala jeho armádě dostatečně zasáhnout proti rebelům. Na konec zajatého Muammara ti libyjští „bojovníci za svobodu“ ubili.

Podle kanadského novináře Scotta Taylora (The Chronicle Herald, 17.10.2011) USA, Francie, Britanie, Itálie, atd., včetně Kanady a NATO, tzv. Západ, když začal „chránit“ rebely Libye před „soldateskou“ Kaddafiho, zmrazil ve svých bankách přes 160 miliard dolarů aktiv Libye (viz i udávaných 200 miliard dolarů půjček). S kanadským ministrem zahraničí J. Bairdem přiletěli do Tripolisu představitelé, kanadské ropné společnosti z Calgary (SUNCOR), která před „ochranou civilů Libye“ denně získávala 50 000 barelů libyjské ropy ( 7 miliónů dolarů). Přišli i lidé z kanadské stavební společnosti SNC–Lavalin, se smlouvami za 500 milionů dolarů. Francie prý získala 35% dodávek ropy. J. Baird přinesl jako dar 10 miliónů (!) dolarů na pomoc při rekonstrukci poškozené země, k povzbuzení demokracie.

Desítky tisíc bojovných rebelů z různých kmenů je po zuby ozbrojeno. Měli by se rychle odzbrojit. Podaří se to? V Libyi se hlásí boje mezi vítěznými rebely a některými kmeny, které stranily Kaddafimu. Ani rebelové nejsou svorní. Nedávné události velmi zvýšily nejistotu v zemi. Zdá se, že se ICC (Mezinárodní Trestní Soud) se sídlem v Haagu (není to Mezinárodní Trestní Tribunál pro bývalou Jugoslávii), začíná zajímat o řadu zločinů, spáchaných „ochránci civilů“, některých zemí EU a hlavním vykonavatelem ničení a zabíjení, NATO. Žalobce ICC L.Morena–Ocampa se vyjádřil, že je připraven prověřit různá obvinění, zda se nejedná o válečné zločiny (např.zbytečné ničení různých civilních cílů). Možná se bude vyšetřovat i proč zavraždili Kaddafiho.

A moderní loupeživý rytíři získají miliardy dolarů, zbaví se části (všech ?) dluhů za ropu, pokusí se, aby jim ICC a veřejnost uznaly ty nejhumánnější úmysly během agrese proti Libyi, k „ochraně“ rebelujících civilů. Možná se zase zrodí pojmy „humanitární rakety a bomby“, tak úspěšně používané během NATO agrese proti Jugoslávii (1999) tehdejším prezidentem Havlem.